Ohlédnutí za MeMiČR 2025 v plavané v Mlékojedech
Když se přiblížil červnový termín Mezinárodního Mistrovstvství ČR v plavané, byl jsem rozhodnutý , že se závodů nezúčastním. Kombinace předcházejícího náročného pořádání MiČR juniorů kategorií U15, U20 a U25 společně s odchytanými ligovými závody v plavané a feederu nijak nezvyšovala moji chuť jet i následující víkend přes celou republiku a chytat další závod. V kombinaci se starostmi spojenými s pracovními povinnostmi a výstavbou domu byla moje účast nepravděpodobná. Na druhou stranu, týmoví parťáci z RS Crazy Boys MAVER Roman Pokorný a Petr Klásek jet chtěli a nechtěl jsem je v tom nechat samotné, nakonec jde vedle ligových závodů o jednu z nejprestižnějších akcí v sezóně. Domluvili jsme se tedy , že se Mistrovství zúčastníme , ale nebudeme to přehánět s přípravou všech možných systémů a pokud to bude jen trochu možné, budeme chytat vabank odhoz. Družstvo jsme pro tento závod doplnili o šikovného závodníka Tomáše Michaloviče, jeho tým se neúčastnil.
Nová trať v Mlékojedech není mezi rybáři z jiných regionů moc známá, závodů se zde pořádá celkem málo, ale nějaké informace jsme měli od feederařů, kteří tu závod měli a taky od kluků z 2.ligy plavané. Jelikož jde o velké, tažné Labe, kde navíc kolísá síla proudění, nedají se podmínky pro chytání odhadnout dopředu. Stačí, aby trošku zapršelo a vše je jinak…
Do Mlékojed jsem dorazil ve čtvrtek s tím, že si u vody navážu pruty a chytat nebudu. Na místě trénovalo pár lidí, mezi nimi i moji kamarádi Martin Kejst a Michal Koleň. Koukal jsem jak chytají, nějaké ryby jim braly, ale bylo mi jasné, že tady odhoz rozhodně jednoduchý nebude. Docela silný proud v kombinaci se 4metrovou hloubkou není dobrá výchozí pozice pro pohodlné chytání v relativně krátkých sektorech.
Páteční trénink zahajujeme společně, výsledkem po 3 hodinách lovu odhozem bylo v součtu jen pár kusů ryb a chytání ve vzdálenosti větší než 30 metrů byla na hraně regulérnosti, tak aby bylo vůbec možné nahodit na kraj svého sektoru, na dalších metrech srovnat splávek a udržet ho alespoň pár metrů v přirozeném pohybu, kdy má šanci ryba nástrahu sebrat, dřív než splávek sektor opustí. I přesto, že jsem nechtěl o variantě děličky ani uvažovat, rozdělal jsem ji, osadil lízátkem 15g, nakrmil a během hodiny chytil na svižné proplutí dost pěkných ryb na to, aby mě tato varianta začala vrtat v hlavě jako hlavní disciplína. Tady ovšem do hry výrazně vstupuje náš Peťa, který připomíná, že jsme se domluvili na chytání na totální riziko. Aby to vše podpořil, pouští několik motivačních písní, typu „Hráč“, zdůrazňuje, že je svým způsobem jedno jestli jsi čtvrtý, desátý nebo poslední a že jdeme vyhrát. Souhlasíme s ním a doufáme, že na závod proud trošku zeslábne.
Přichází sobota ráno a po probuzení na stránkách, která zveřejňuje průtoky řek zjišťujeme, že proud proti pátku naopak výrazně zesílil. Zdá se to neuvěřitelné, ale po příjezdu k vodě koukáme s otevřenou pusou na masu vody, která se před námi valí. Jenže teď už není kam uhnout, prostě jdeme do odhozu i kdyby to mělo být na 20 metrů. Naštěstí během přípravy proud mírně zmírnil, takže odhoz chytat šel.
K samotnému chytání, používal jsem anglické splávky 14-18g s torpilou 6-8gramů. Závodníci vědí, že už jde o poměrně hrubou montáž, dvanácku návazec, skvělý MAVER SLR a háček katana 1135 od Maveru , velikost 12 a 14. Na háček celý závod 5-8 červů, což je taky docela hrubé sousto, ale když už to něco vezme, tak ať to stojí za to. Na zbaběláka rozdělávám i pár ouklejáků kdyby nebralo nic. Krmení hrubé, těžké lepivé. Do něj hodně utopených červů, kukly a trošku dendroben. První den mě poslal na sektor D, kde jsem odchytal technicky velmi náročný závod. Chytání vypadalo asi následovně, nához na cca 25 metrů na horní kraj sektoru, okamžitý výstřel krmení cca 2 metry nad splávek, který už byl tou dobou uprostřed sektoru a kde montáž právě dosedala ke dnu, srovnání oblouku na vlasci, který vytvořil proud a vytažení z vody. A znovu a znovu s občasnou úpravou hloubky, ale hlavně s neustálým krmením na každý nához (krmení došlo i přes malý základ 20 minut před koncem). Celé proplutí od náhozu , srovnání montáže, zásek a vytažení trvala doslova jen pár sekund. Montáž bylo nutné rozumně přehloubit, takže každé proplutí končilo potopením splávku, ale ne vždy šlo o záběr. Přesto se mi dařilo průběžně chytat nějaké ryby , převážně skaláky 300-600 gramů. Na konci závodu jsem překvapený, že moje váha necelých 12kg stačila i na závodníky z forhondu. Dostával jsem informace, že na děličky na kraji chytají moc. První den přinesl kromě mojí jedničky výsledky: Roman 2, kdy prohrál jen se suverénním forhondem, Peťa na béčku suverénně 1 a Tomáš na C výsledek 9. Průběžné druhé místo za tradičně výborně chytajícím družstvem z Pardubic, kteří zvolili stejnou taktiku.
Na druhý den se brzo ráno potkávám s Tomášem, upravuji mu rozložení zátěže a upřesňujeme některé detaily, které rozhodují, jestli ryba zabere nebo ne. Los mě posílá na B, družstvo losuje forhond a ten připadá na Romana. Závod probíhá v podobném duchu, kromě prudké dešťové přeháňky kdy nebylo pořádně vidět na anténku, proud ještě více zesílil a během těchto cca 80 minut ryby braly jen sporadicky. Já neměl v této době jediný kontakt s rybou. Podařilo se mě však vedle tradičních skaláků ulovit i nějaké slušné podoustve a hlavně 2 jeseny určitě každý 1,5kg+. Po závodě zjišťuji, že se mi zase s podobnou váhou podařilo vyhrát sektor a za dvě jedničky už obvykle bývá medaile. Jaká, to se uvidí až se sečtou výsledky. Zajímám se o výsledky mých kolegů a ztišťuji, že všichni zachytali naprosto parádně. Tomáš a Roman vyhrávají svoje sektory, Peťa z antiforhondu na A dělá trojku. A ačkoliv Pardubice skončili ve všech sektorech prakticky hned těsně za námi, dostáváme se na první místo a o 1,5 bodu vítězíme. Jako bonus získáváme všechny pódiové umístění v soutěži jednotlivců a já se na sklonku kariéry stávám po několika druhých a třetích místech i individuálním mistrem ČR. Jsem za to samozřejmě rád. Už jsem s tím nepočítal, ale nijak mě to netrápilo. Na prvním místě vždy bude tým a když je silný tým, jsou obvykle dobré i individuální výsledky.
Závod opět ukázal, že některé dobré výsledky se rodí z předem nečekaných věcí a někdy je potřeba zariskovat i když to na první dojem může vypadat jako bláznovství, nakonec máme to v názvu družstva už spoustu let.
František Hanáček